Máme s Robinou geošku
a Robča si na svou panožku
nandala Karlovu ponožku
a Karel nastavil jí nožku
a Robča spadla na držku.
Když jsme rýsovali čtverce,
vtrhl dovnitř říďa na své herce,
vtipně pojmenované Dorce,
s sebou všechny známé herce,
kteří tam začali dělat kotrmelce.
Robča se nasrala,
kalhoty si sundala,
říďovi je do huby narvala,
až mu hlavu urvala,
a zapáleně zařvala:
"Karle! Odhrň si tu ofinku z čela!
Vypadáš jako by tě posrala včela,
která zrovna průjem měla!"
A jak nejlépe uměla,
po Karlovi vyjela.
Karel zrudnul,
ofinku si odhrnul,
Robininýmu plivanci se uhnul,
na zem si lehnul
a ztuhnul.
"Teď budeme rýsovat panáčky,
nezletilé junáčky!"
Náhle přiletěli ufáčci,
na hlavách natáčky,
na nejvyšší otáčky.
Uviděli, že
a hodili po ní metr.
a rozplácla se o taxametr,
za kterým stál nějákej Petr.
Robča se otočila,
bez kalhot se zatočila
a katedru přeskočila.
Pak elegantně skočila
ke Karlovi s ofinkou bez čela.
A když Zuzku uviděla,
narvala jí do děla,
pak se plácla do čela,
až Zuzka odletěla
a Robča se převtělila v anděla.
Šárka chtěla utéct z reálu,
tak se narvala do penálu,
podrbala se na análu,
a spláchla se do kanálu,
ale zachytila se o šálu.
Tak tu šálu upižlala,
ruku si přitom ožužlala,
ale rozhodně neprodělala,
i když si na problém zadělala
a Robinu nepředělala.
Vilda to ještě přežil,
ale když Robině svůj domácí úkol předložil,
tak svůj život rychle dožil,
pak drogu požil
a zase ožil.
Odněkud vyskočila kočka
a vyškrábala mu všechna tři očka.
A sežrala mu mločka,
jmenovala se Vločka,
ale ve skutečnosti to byla čočka!