Kája Gott šel jednou po ulici, v uších měl sluchátka a na MP3 puštěného Barta Simpsona. (Nebo obráceně??? ...No to je fuk.) A tak si tam tak Karlínek vykračoval a liboval si, jak je život príma. Byl na večeři u paní Klepáčkové a ta mu uvařila výtečný jogurt.
Falešně si prozpěvoval s Bartym a netušil smrtelné nebezpečí. Zrovna přišel do parku, když tu najednou všechno potemnělo, všechny světla v ulicích zhasla a zůstalo jen hrobové ticho.. Kája to nepostřehl, protože byl částečně slepej a za světla viděl přibližně stejně jako bez něho. Až po chvíli mu došlo, že něco není v pořádku. Zastavil se. Ale to neměl dělat.
Zpoza stromu vyskočila nějaká maskovaná nejmenovaná postava. Byl to papoušek Kvikálek, který utekl z blázince.
"Ty mi tady šlapeš na travičku, ty jeden Kájo zlobivej, uchlastanej, nevidomej!" zařval.
"Ale já jdu po cestě," odtušil Kája a zjevně ho nijak moc nevzrušovalo, že papoušek držel v paznehtu motorovou pilu.
To Kvikálka naštvalo a vztekle uřízl Kájovi hlavu. Ten se poklidně, zase bez jediné známky vzrušení, zhroutil k zemi.
Kvikálek se zlověstně zachechtal. "Nějak se mi to hraní si na muže z Texaského masakru motorovou pilou začíná líbit! Příště to bude ale opravdovej masakr!"