Milá ledničko,
má nejmilejší přítelkyně. Tvé hranaté tvary ve mě vzbuzují pocit neskutečného blaha. Jsi krásně bílá a vychází z tebe tajemný mrazivý chlad. Když tě ale obejdu a postavím se ti za zadní stranu, vyzařuješ na mě teplo a lásku a přátelství.
Mohu se ti se vším svěřit, čehož také náležitě využívám. Nejednou už mě načapal táta, jak sedím v noci před tvými otevřenými dvířky a s pláčem se ti svěřuji, jak mě včera Horácio z béčka nechal. A přitom si mohu být stoprocentně jistá, že tvé geniálně vymyšlené a sestrojené jádro, pracující ve dne v noci, to nikomu nevyzradí.
Vždy když je mi úzko a mám depresi, podpoříš mě svým obsahem. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když tě otevřu a z tvých nekonečných hlubin na mě dýchne závan salámu, šlehačkového dortu, minipárečků (klausovky - v Bille je neprodávaj, jenom v Globusu, toto není reklama!), dresingu, hořčice (viz. toaletní papír) a jiných neidentifikovatelných potravin, které tak zbožňuji. Ve dne čerpám z tvých nevyčerpatelných zásob tolik potřebnou energii.
Jsem moc ráda, že tě mám, a vím, že mě nikdy neopustíš.