Mladí manželé spolu již dva roky spokojeně žijí, ale manželovi poněkud vadí, že jeho žena v noci upadá do apatického a dalo by se říct, že až mrtvolného stavu, ze kterého se sice ráno zase probírá, ale noční služby s malým děťátkem zůstávají na něm.
Muž navrhuje spoustu řešení, leč jeho manželka ho odbývá, že s tím nejde nic dělat, a že přece bůh je s ní, tak to ani moc nevadí. Manžel tento laxní přístup odmítá a vydává se pro radu k jakési pochybné vědmě.
Babice říká, že duše jeho manželky je rozpolcena; ve dne přebývá v jejím těle a v noci ve vrbě u potoka. Muž v záchvatu hněvu vrbu porazí. Doma se dozvídá, že tím zabil i svou ženu, což je mu to líto.
Snaží se vinu svalit na vrbu a ta, jelikož asi chápe jeho duševní stav, mu, místo toho, aby racionálně argumentovala, radí, aby z jejího dřeva vyrobil kolébku pro dítě a její pruty zasadil. Až potomek dospěje, může si z nich řezat píšťalky a bude s matkou v kontaktu.